Jak překonat outsidera v sobě aneb Bransonova teorie Malého a Velkého Já

V souvislosti se skvělými výsledky našich čtenářů při objevování Warrena Buffetta na fotografii posíláte dotazy: A to se nebál vybočit z řady? Měl pevnější nervy? To se nebál trestu? A vůbec – mají miliardáři strach, když se nebojí uskutečňovat své vize, od kterých je ostatní odrazují nebo se jim dokonce posmívají, že jsou blázni?

Vzpomněl jsem si na teorii, která dokládá, že i miliardáři jsou lidé se svými strachy. Jiní jsou v tom, že se je naučili využívat ve svůj prospěch. I o tom je časopis FC.

Poprvé o té teorii hovořil Kenneth Langone, americký investiční bankéř, který má dnes majetek 1,1 miliardy dolarů. Před 78 lety se narodil instalatérovi a servírce v bufetu. Aby mohl vystudovat MBA na New York University, rodiče museli zastavit dům. Strach měli oni i on. „Jedna věc byla vystudovat, druhá zužitkovat vzdělání,“ říkal Langone, který posléze s Rossem Perotem založil Electronic Data Systems a s Bernardem Marcusem Home Depot. Ale co se dělo mezi tím? „Jako bych v sobě tvořil své druhé Já. Nezatížené předsudky, geny, výchovou. To druhé Já myslelo opačně. V problému vidělo příležitost, ve strachu zkoušku, v neúspěchu semínko budoucího úspěchu. Byl jsem dva v jednom. Původní pokakánek a nový silák.“

Podruhé to zmínil Richard Branson a dokonce pro to měl název: teorie Malého a Velkého Já. „Když mi bylo sedmnáct a vedl jsem časopis Student, nenapadlo mě, že bych za pár let mohl založením Virgin položit základy k více než 200 dceřinkám. Lekl bych se toho jen proto, že jsem ještě nevěděl, že to dokážu. Když se ale teď, jako majitel více než 200 společností, dívám zpětně na toho malého Richarda, je mi pro smích, čeho se bál. Přitom jsem to v obou případech byl já, oddělen jen časem. Z toho jsem pochopil, že když přijmeme s pochopením své slabé Já a vedle něj si začneme budovat nové Já – takové, jací chceme být – přestaneme být jen malí.“

Rhonda Byrne ve slavné knize Tajemství to formulovala podobně: Představte si, že již jste úspěšní. Začněte se chovat, jako byste úspěšní již byli. Stanete se jimi.

Langone tvrdí, že v něm univerzita začala nafukovat větší Já. Z vděčnosti věnoval New York University 100 milionů dolarů. Dokonce dvakrát, v letech 1999 a 2008.

Branson jako malý měl všechny předpoklady pro to, aby neuspěl. Byl dyslektik, středem posměchu pro krátkozrakost, špatně četl, nepamatoval si. Outsider.

„Podíváte-li se na svou přítomnost očima svého budoucího, většího Já, budete mít sklon ke změně, poradit si, hnout se sebou. Zajímavé totiž je, že spíše dokážeme řešit cizí problémy. Ty své považujeme vždy za hůře řešitelné,“ směje se Branson, věrný citátu Tändzina Gjamccha, 14. dalajlamy: „Buď má problém řešení a pak je zbytečné se jím trápit. Nebo řešení nemá a pak je tuplem zbytečné se jím trápit.“

Obavy, předsudky, nechuť a zbabělost můžete jako do konzervy uzavřít do svého Malého Já, které Vás nadále bude brzdit, zpochybňovat, odrazovat. Druhé Já musí být větší. Naplněné osobním rozvojem, sebezdokonalováním, touhou po realizaci Vás dotáhne k úspěchu. „Jsem v zásadě lenoch. Když se vzbudím, potřebuji tedy nastartovat Velké Já. Mám metody.“ Jaké jsou ranní startéry Richarda Bransona?

1. První pohled na cíl

Buď slovní cíl velkými písmeny, nebo fotografii s vytouženou věcí umístit tak, aby zasáhly Vaše oči, sotva je otevřete. Bude to první myšlenka, aktivátor dne. „Je to automatismus, časem již sen nevylepujete, máte ho v hlavě. Bývá první, co se mi ráno vybaví,“ říká Branson. A k čemu to? „Pomáhá to zaměřit mysl na přítomnost. Včerejší trable hodit za sebe, nebo se s o to větší vervou pustit do jejich řešení.“

2. Plán tří

Branson se shoduje s dalšími miliardáři, že je důležité si hned na prahu dne sepsat plán nezbytných činností, ale rozchází se v tom, že počet úkolů omezuje číslem 3. „Jsou to tři úkoly, které potřebujete vyřešit a na které si troufáte. Tři není příliš, ale je to dost. Hlavní je netěkat, nepřeskakovat, neplnit souběžně. Teprve, když splním první, jdu k druhému. Kdybych se neporval ani s prvním, ačkoli mám „jen“ tři úkoly na den, jsem máslo. Takovou představu řada lidí neunese a zabere hned po ránu.“

3. Začít kázní

„Dietáři“ to znají: Dejte si k snídani karamelový dort a na celý den jste poraženými. Začněte zdravě a pro zbytek dne máte naději na úspěch. Branson tak říká: „První pohybová aktivita musí být nabíjecí. Ať si na celý den dodáte sebevědomí. Já ráno cvičím. K smrti se mi nechce, ale jak začnu, mám skvělý pocit. Z cvičení i ze sebe. Celý den se pak držím v lati, chci vytrvat. Prostě jaký začátek, takový celý den.“

4. Snídaně inspirací

Až po cvičení Branson snídá a tuto chvíli využívá jako akcelerátor. „Nesnažím se lelkovat. Vezmu si něco, co mě nakopne. Pro někoho to může být citát, motivační kniha. Těch 10 minut u jídla mě dá do pohotovostního stavu a postrčí z kopce.“

5. Vidět za roh

Než začne s prací, ještě si Branson stanoví megaodměnu. „Mít se na co těšit. Chtít to odpracovat, abych se dočkal. Čas uteče rychleji i zábavněji a produktivita roste. Náhle všechno jde, když se těšíte na návštěvu restaurace, setkání s přáteli, láhev vína, nový film.“ Tedy nezačínat práci s tím, že Vás čeká JEN práce. Branson to nazývá „vidět za roh“. „Osvědčilo se mi pracovat v 90–120minutových intervalech a pak si dát aktivní pauzu. Někteří moji manažeři v této pauze skáčou na trenažér jen proto, aby po 15 minutách byli rádi, že se mohou vrátit k práci…“ směje se.

Večer pak Velké Já přijde zpět k Malému Já, které se domnívalo, že za celý den nic nedokáže, nemá cenu se o nic snažit, na světě není žádná radost a už aby si lehlo do hrobu. Nechte ho, ať si tam lehne. Zaniká. Vy už jste vyrostlejší, Velké Já.

Motivácia
na každý deň

Pridaj sa k viac ako 18 000 nadšeným odberateľom, ktorí dostávajú každé ráno na svoj email jeden inšpirujúci obrázkový citát.

Pozrite si

spot_img

Autor

Zdieľať

1 komentár

ZANECHAŤ ODPOVEĎ

Zadajte svoj komentár!
Zadajte svoje meno tu